HISTORIE NAŠÍ JEDNOTY
Podle zprávy paní Marie Bémové z roku 1988.
„Tělocvičná jednota Sokol Tuchoměřice byla založena 30.4.1893.
ZAKLÁDAJÍCÍ LISTINA SOKOLA
Počátky byly těžké, cvičilo se po hospodách, na prostranství u nemocnice, všude, kde se dalo. Po dobu první světové války byla činnost přerušena a obnovena byla opět po vyhlášení samostatné Československé republiky. Hlavním prvotním úkolem bylo postavit tělocvičnu, což se podařilo za dobrovolné pomoci členů a tělocvična byla slavnostně otevřena 12. června 1921. Stavba byla dřevěná, na zděné podezdívce s obezděním z cementových cihel. Byla v ní tělocvična, nářaďovna, předsálí, balkon, byt pro sokolníka, sborovna a příslušenství. Ve třicátých letech byla potom postavena nová zděná část, tak zvané jeviště, s moderním oponářským zařízením, osvětlovacím a samostatným sociálním zařízením a vchodem. V celé budově bylo lokální topení. Zpočátku se provozovala jen prostná cvičení a cvičení žáků, dorostu, žen a mužů na nářadí. Později se, hlavně zásluhou mladších členů, přidružila také provozování dalších sportů jako tenis (byl vybudován jeden kurt), odbíjená a přišly i první pokusy o atletiku. Mimo to se zde rozvíjela i velmi bohatá společenská a kulturní činnost. Pořádaly se zábavy, šibřinky, divadelní představení, hrálo se loutkové divadlo s krásnými loutkami, které vyřezal a daroval místní člen jednoty. Sokolovna se stala kulturním centrem obce. Tělocvičná jednota byla pořadatelem veřejných cvičení a členové se hojně účastnili sletů, před kterými se konala veřejná cvičení. Nejslavnější byla v létech 1934 a 1949, kdy se v obci konala cvičení 4. okrsku Pobělohorské župy za účasti asi pěti okolních obcí.
Odhalení pomníku u Sokolovny 1937.
V Tělovýchovné jednotě, která pracovala až do zákazu v době okupace, asi do r. 1939, byli
podchyceni zájemci o tělocvik z obou obcí - Tuchoměřic a Kněžívky. Krátce po druhé světové
válce opět zahájila tělovýchovnou i kulturní činnost. Začalo cvičit hlavně žactvo, dorost a ženy,
méně již muži. Pořádaly se zábavy, kulturní programy k výročí osvobození i k výročí založení
Československé republiky. Působil zde také pěvecký a recitační kroužek.
Z divadelního představení Život za přítele sehraný v sokolovně v roce 1937.
Tuchoměřické Sokolky1938.
Tuchoměřičtí Sokolové 1938.
Sokolský pěvecký sbor Tuchomír.
Oddíl volejbalu hrál přebor pobělohorské župy a získal 2. místo. Byly rovněž pokusy o tenis,
v zimě o lední hokej, ale pro různé potíže finančního a materiálního rázu se tato činnost neujala.
Z výpovědi bývalých členů J. Rákosníka, L. Zemana a Z. Moravce je patrné toto:
„TJ se zúčastnila sletu ve velkém počtu – asi 50 žen, 20 mužů, 16 dorostenců a dorostenek a na 60 žactva ve 4 druzích cvičení. Avšak údajně se část mládeže z TJ podílela ve sletovém průvodu na skandování, tehdy nepřijatelných hesel, z čehož vznikla roztržka mezi výborem TJ a Místním akčním výborem Národní fronty. Činnost jednoty v roce 1949 na čas ustala a byla obnovena v roce 1952 již v nových podmínkách po dokončení procesu sjednocení tělovýchovy umožněném Únorovým vítězstvím.“
Poslední sokolský slet červen 1948. Žákyně Tůmová, Měšťánková, Střelbová, sestry Srbovi, Hroudová, Cejpová,
Oplatková, (chlapec vzadu Suchý V.)
Z výpovědi bývalých hráčů p. Karla Materny a p. Hytycha plyne toto:
„V létech 1932 až 1937 působil v Kněžívce sportovní klub kopané „Viktoria Kněžívka“ (dnes část
Tuchoměřic). Hráli zprvu rekreačně a od roku 1933 byly účastníky III. Středočeské fotbalové
župy. Zapojeni byli samozřejmě i žáci. Hřiště bylo na skále zapůjčené místním sedlákem.
Přes velkou snahu se fotbalový klub pro finanční potíže dlouho neudržel. Hráči přešli do okolních
obcí – Kněževsi a do Statenic.“
Po roce 1949 postupně vzrůstal zájem o tělovýchovu a sport v naší obci. Nejdříve byl podchycen
zájem občanů o kopanou. Oddíl kopané TJ Sokol Tuchoměřice byl založen v roce 1952 .
Dresy pro mužstvo byly získány darem a zpočátku se hrálo za nouzového vybavení a jen
přátelsky. Později získal oddíl k užívání hřiště na pozemku JZD, na němž byla bývalá sušárna
ovoce, která byla v roce 1953 upravena na klubovnu bez sociálního zařízení. Poté byl pozemek
převeden resp. propůjčen od JZD Tělovýchovné jednotě a byly tu postaveny kabiny s moderním
vybavením. Stavba byla zahájena v roce 1976 a dílo bylo slavnostně zprovozněno v srpnu 1980.
Hřiště je v pěkném přírodním prostředí, obklopeno zelení a má kvalitní travnatý povrch. V roce
1988 byla postavena tribuna pro 200 diváků. Vedle fotbalového hřiště bylo k dispozici i hřiště na
rekreační odbíjenou, nohejbal a tenis. Postupně se na tomto místě vytvářel sportovní areál
a společenské středisko, stará klubovna se přestavěla na bufet s venkovním posezením.
Se zájmem o kopanou se probudil zájem i u ostatních občanů, především žen a dětí.
Začalo se s pravidelným cvičením, postupně byly založeny oddíly stolního tenisu a odbíjené.
Tělovýchovná jednota se však od začátku potýkala především s problémy hospodářského rázu,
které výboru zabraly velkou část volného času na úkor organizování tělovýchovné a sportovní
činnosti. Stará tělocvična chátrala, opravy potřebovala i novější část, avšak nebyly finanční
prostředky na jejich opravu a ani dost času na shánění nedostatkového stavebního materiálu
na velké opravy, se kterými by pomohli dobrovolní brigádníci. V roce 1958 byly například na západní
straně jeviště místo shnilých oken zabudovány skleněné tvárnice, byla opravena palubková
podlaha, opraveno elektrické vedení, střecha, okapy a vyměněny dveře. To vše ale nestačilo.
Proto po jednání s tehdejším místním národním výborem (MNV) došel výbor TJ k závěru, že
sokolovna bude předána obci (MNV) a přebudována na kulturní dům, který byl po přestavbě
slavnostně otevřen 9.5.1973
Kopaná
Nejbohatší činnost v historii Tělovýchovné jednoty má jednoznačně oddíl kopané. Do soutěží
se zapojil v roce 1953, kdy byl při otevření hřiště a brigádně adaptovaných kabin byl uspořádán
turnaj za účasti oddílů z Přední Kopaniny, Dobrovíze a Kněževsi. A mužstvo bylo zapojeno do
IV. třídy, a následně do III. třídy soutěže. V roce 1965 sestoupilo opět do IV. třídy a nastal útlum,
kdy hrozilo dokonce ukončení činnosti. Přesto se obětavostí několika funkcionářů podařilo oddíl
udržet a od roku 1970, díky zvolení nového výboru, nastalo opět zlepšenía fotbalu se začalo
dařit. V roce 1972 se podařilo A mužstvu opět postoupit do III. třídy a v roce 1978 do II. třídy a již
z ní nesestoupilo. V podzimní části soutěže bojovalo úspěšně o postup do I. třídy a k 17.6.1989
se stal účastníkem této třídy. V roce 1973 se stalo A mužstvo vítězem Okresního poháru.
Po celou dobu své činnosti se oddíl věnoval mládeži. Byla ustavena družstva žáků a dorostenců
s různými, vesměs úspěšnými výsledky. Například v roce 1970 se družstvo žáků stalo přeborníky
okresu, dorost se stal přeborníkem okresu v roce 1973 a postoupil do I.třídy. Výsledkům činnosti
oddílu kopané napomohla i jeho společenská činnost, jako jsou tradiční sportovní karnevaly
včetně dětských, zájezdy, účast v soutěži o titul Vzorný oddíl nebo budování sportovního areálu
se zařízením pro pohoštění návštěvníků sportovních akcí. Oddíl nikdy nezapomněl na své členy,
kteří předčasně opustili jejich řady a pořádal memoriálů jako např. Jaroslava Císaře, Bohumila
Koptiše a Miroslava Váchy. Od roku 1985 je každoročně pořádán turnaj o „Putovní pohár TJ Sokol
Tuchoměřice“ za účasti okolních obcí i obcí z okresu Kladno. Nezapomnělo se an i na oslavy
k 10., 20. a 25. výročí založení oddílu, kdy byli pozváni bývalí hráči, nebo ti, kteří se odstěhovali
a obdrželi upomínkové předměty. Na počest byla uspořádána zvláštní akce, jako byl zápas
s bývalými hráči Dukly Praha a Sparty Praha. Mimo to se místní fotbalový tým účastní turnajů
sousedních oddílů kopané, kde s úspěchem reprezentují naší obec, jako například na turnaji
v Hostouni v roce 1986, kde obsadili 1. místo. Dobře udržované hřiště je využíváno i pražskými
oddíly, mezi které mimo jiné pařilo i družstvo ženské kopané Sparty Praha. Zahráli si zde i známé
osobnosti jako Standa Hložek, Karel Vágner, Víťa Vávra, a další.
Základní tělovýchova
Od začátku se sokolská obec v Tuchoměřicích potýkala se stálým nedostatkem cvičitelů.
Především nebyli kvalifikovaní cvičitelé, pouze pomocní, kteří však velmi obětavě cvičili žákyně
a žáky, částečně muže a ženy. Pro nedostatek volného času cvičitelů a někdy i volné tělocvičny,
se cvičilo 1x týdně. Nebylo čím topit, nebyl ani kdo by topil, nebylo dost nářadí, které se získávalo
postupně a obtížně. V roce 1960 byla v obci vojenská posádka a v sokolovně měli vojáci
pravidelné cvičení, pro které využíval vlastní nářadím a tak o něj bylo na čas postaráno.
Po zrušení posádky nářadí odvezli, odřezali žebřiny a ponechali TJ pouze dvě žíněnky a dvě
švédské bedny. Postupem času se podařilo získat od ČSTV již do nového kulturního domu dvoje
žebřiny, kruhy, kozu a staršího koně. TJ zakoupila lano na šplh, nový pérový můstek, dva koberce
na cvičení a drobnější pomůcky.
Přes nemalé potíže se podařilo zúčastnit se I. celostátní spartakiády v roce 1955 se společným
cvičením žen a mužů (6 žen a 3 muži) a 4 dorostenek ve skladbě dorostu. II. celostátní spartakiády
v roce 1960 se zúčastnilo cvičení „Rozsévačka“6 žen, 15 žen zacvičilo při skladbě „Život
vítězí nad smrtí“ a 2 muži při skladbě „Za vítězství“. Tomuto předcházela účast na okresní
spartakiádě v Roztokách. V roce 1965 se spartakiády zúčastnilo 7 žen ve skladbě „Zpěv míru“.
V roce 1970 se spartakiády, vzhledem k uzavření sokolovny pro rekonstrukci, nezúčastnil
nikdo. Po znovuotevření sokolovny se začalo opět cvičit. Na spartakiádu v roce 1975 se začalo
s nácvikem skladby „ Má vlast“ s velkým zpožděním. Nakonec se ji podařilo nacvičit, ale byla
předvedena pouze v obci při slavnostní schůzi k výročí osvobození.
V roce 1981 začalo cvičení džezgymnastiky a postupně i cvičení modernější jako je strečink,
které se nějaký čas provozovaly v základní škole. Vedle toho organizovala TJ různé soutěže pro
děti, žactvo a mládež jako například atletické soutěže v běhu, skoku a hodu, nebo zábavné
soutěže jako závody na koloběžkách, na kole, běh v pytlích a hod na plechovky.
Oddíl stolního tenisu
Oddíl byl založen v roce 1958, od počátku měl bohatou činnost. Především byla podchycena
mládež. Hrálo se však pouze na dvou stolech. 30.11.1958 se již konal turnaj mládeže. V roce
1959, přesně 23.11. se již hrál jako turnaj okresní. Avšak v roce 1960 byl oddíl z okresní soutěže
odhlášen pro finanční potíže spojené s nákladným dojížděním k soutěžím, odchod trenéra
a nedostatečné vybavení. Přesto se v roce 1961 konala soutěž SHM ve spolupráci se SČM. To dalo
podnět k další činnosti oddílu a byl znovu uspořádán další ročník turnaje, tentokrát již úspěšně.
V dalších třech letech byl opět úspěšně organizován za velké účasti oddílů z okresu s 50 – 70
účastníky. V letech 1966 – 1974 byla činnost oddílu na dlouho přerušena z důvodu uzavření
tělocvičny. Oddíl stolního tenisu byl účastníkem okresního přeboru, např. v roce 1965/66 vyhrál
okresní přebor žactva, muži byli na 3. místě a ženy na 2. místě. V roce 1966/67 hrálo družstvo žen
oblastní přebor II. třídy. Třetí výkonnostní třídu získalo 7 členů. Činnost byla obnovena
v roce 1975 zatím rekreačně, ale nebyli vedoucí. Až v roce 1981 se práce oddílu stabilizovala
a z pověření OV ČSTV byl uspořádán okresní turnaj žáků. Oddíl hrál okresní soutěž, pravidelně
se trénovalo a pořádaly se každoročně turnaje žáků a pohár MNV Tuchoměřice. V roce 1983
se stali žáci přeborníky okresu. Činnost byla přerušena v roce 1984, kdy bylo uzavřeno jeviště
pro jiné účely, konkrétně tady vznikla prodejna samoobsluhy, z důvodu rekonstrukce obchodu
v č.p. 16.
Oddíl odbíjené
V průběhu dalších let projevila mládež zájem o odbíjenou. V roce 1960 se podařilo postavit
družstvo mužů a hrálo se na dvou kurtech před sokolovnou. Po prvotním rekreačním hraní
se družstvo přihlásilo do okresní soutěže. Tam se ale dlouho neudrželo, hlavně kvůli potížím
s dojížděním za zápasy, ale i s termíny soutěží, které se střetávaly s termíny soutěží v kopané.
Někteří hráči hráli obě soutěže a jen těžko se to dalo zvládnout. Dalším problémem bylo ničení
kurtů, ke kterým docházelo při akcích, na které byl pozemek zapůjčen, jako třeba poutě nebo
posvícení. To vše podlomilo chuť do práce hráčů i funkcionářů a oddíl byl v roce 1962 odhlášen
ze soutěže.
Nohejbal
Nohejbal se hrál a hraje rekreačně pravidelně. Už v roce 1980 se naše družstvo zúčastnilo sportovní
soutěže k Československé spartakiádě.
Ostatní činnost
TJ pořádala vedle zmíněných sportovních činností i turistické akce, výlety jako na horu Říp nebo
v roce 1959 na kolech 60 km trasa do Mělníka. V roce 1980 zakoupila TJ starší autobus s tím
získala větší prostor pro účast v soutěžích a společenské činnosti.
V roce 1981 uspořádal TJ výlet právě tímto autobusem od Prachovský skal.
K dalším činnostem pařilo pořádání různých besed jako např. v roce 1977 beseda s reprezentanty
v ledním hokeji F. Pospíšilem aj. Kabrlem, o rok později opět s F. Pospíšilem a P. Novým,
s mistry sportu ve veslování Ptákem a Neffem.
Každoročně se pořádalo několik zábav, hlavně v období než bal předána sokolovna obci tak
se získávaly prostředky na provoz a činnost TJ. konaly se plesy, velikonoční zábavy, pouťové
a posvícenské zábavy, mikulášské nebo pod vánočním stromem.
Oddíl kopané přádal dříve pravidelně každý rok sběr starého železa.
Podporu získával TJ také už dříve MNV (nyní Obecní úřad) např. v roce 1969 zakoupil pro hráče
dresy.“
