Počátek kopané v Tuchoměřicích sahá až do třicátých let minulého století. V létech 1932 až 1937 působil v Kněžívce (dnes část Tuchoměřic) sportovní klub kopané „Viktoria Kněžívka“. Zpočátku hráli pouze rekreačně a od roku 1933 byly účastníky III. středočeské fotbalové župy. Zapojeni byli i žáci. Hřiště bylo na skále zapůjčené místním sedlákem panem Šebkem. Přes velkou snahu se fotbalový klub pro nemalé finanční potíže dlouho neudržel a hráči přešli do okolních obcí – Kněževsi a do Statenic.

Viktorie Kněžívka 1934

Vlastní fotbalové začátky nastaly v únoru až dubnu 1952, kdy fotbaloví nadšenci založili, v rámci obnovené činnosti Sokola, oddíl kopané. V dubnu tohoto roku se v hostinci u Tureckých sešel jeho ustavující výbor. Předsedou zvolen Šíma Jaroslav a tehdejšími členy byli Šíma J., Brant J., Hytych A., Ječmen A., Radostný J, Paul F., Šimáček S. Prvořadým úkolem bylo vyhledat vhodné místo pro vlastní hřiště. Po dohodě s majitelkou pozemku a díky pochopení JZD byl získán prostor, na kterém je vybudován dnešní areál. V tomto prostoru byla ovocná alej a tak byl rok 1952 poznamenán zejména prací spojenou s vykácení stromů a úpravou pozemku na hřiště, které bylo v počátcích škvárové. Zahájení činnosti se uskutečnilo v červenci roku 1953, kdy proběhl turnaj za účasti družstev Tuchoměřice, Kněževes, Kopanina a Dobrovíz.

Sezóna 1953/54 byla zahájena účastí ve IV. třídě. V té době již docela dobře fungovalo mužstvo žáků. Objekt sušárny švestek byl upraven na první šatny. Do té doby se hráči svlékali u Petrů a jejich první dresy měly rudou barvu. V sezóně 1955/56 následoval postup do III. třídy. Mužstvo v té době hrálo se střídavými úspěchy ve III. a IV. třídě. Po prvním nadšení však přišel útlum, který trval až do roku 1969. Rok 1977 znamenal postup do II. třídy. K oživení činnosti došlo od roku 1969, kdy byl zvolen nový výbor v čele s p. Radostným a sekretářem p. Svobodou. Činnost oddílu dostala řád a postupně se začalo s budováním areálu. Toto se začalo projevovat i na výsledcích, kdy mužstvo postoupilo v roce 1976/77 do II. třídy. V tomto období dosáhl velkého úspěchu dorost, který postoupil do I. B třídy. Jedním z mezníků v činnosti bylo vybudování kabin, které byly otevřeny v roce 1980 a stávající kabiny byly předělány na stánek rychlého občerstvení. V roce 1984 byl areál doplněn krytou tribunou pro 120 sedících diváků, kde opět naši členové pod vedením Zdeňka Kováře odpracovali bezpočet brigádních hodin. Se zlepšujícími se podmínkami se začali dostavovat i lepší výsledky v soutěžích. V roce 1975 bylo založeno B mužstvo, které hraje IV. třídu. I v tomto období soutěžila družstva žáků a dorostu.

Rok 1989 znamenal postup do I. B třídy středočeského kraje mužstva A. Po dvou letech dochází k sestupu do okresního přeboru. Tento sestup na delší dobu ovlivnil chod oddílu a mužstvo hrálo několik let o záchranu v okresním přeboru. Důležité bylo, že se podařilo udržet při nových ekonomických poměrech v soutěžích všechna mužstva. Zde je nutno vyzvednout působení pánů V. Dubáka, M. Svobody a K. Materny u družstev mládeže. Ve výčtu mužstev nelze zapomenout ani na starou gardu, která s většími přestávkami u oddílu funguje stále. Rok 2002 znamenal postup do I. B třídy. K dalšímu vzepětí v činnosti oddílu dochází s příchodem nového hrajícího trenéra Jiřího Jeslínka, bývalého ligového hráče (Dukla, Sparta i Slávie atd.). Za současným postupem A mužstva stojí vynikající práce právě trenéra p. Jeslínka, který donutil hráče k tréninkům dvakrát týdně a dovedl mužstvo připravit k jednotlivým zápasům. Mužstvo se postupně stabilizovalo, začalo dosahovat odpovídajících výsledků. Pod jeho vedením mužstvo v šestnácti zápasech za sebou neztratilo ani bod. I ostatní mužstva se drží v popředí tabulek. Dochází opět k rozvoji vlastního areálu, byly provedeny následující akce: vnitřní rekonstrukce kabin, umělé osvětlení, plynofikace a ústřední vytápění kabin a oprava fasády kabin. Vzpomíná v roce 2002 dlouholetý sekretář Luděk Svoboda (1927-2003).

„Pracoval jsem v oddíle od roku 1969 jako sekretář nepřetržitě po celých 20 let. Za mého působení se vystřídaly celé stovky hráčů a desítky funkcionářů. Spolu s nimi mohu teď vzpomínat na všechna období plná úspěchů, ale i období, kdy se nám nedařilo, a úspěchy nebyly. Těch bylo jistě méně než těch prvních a tak se raději o nich zmiňovat nebudu. Určitě nejkrásnější mezi všemi je období, kdy jsem v oddíle začínal. Tenkrát byl oddíl opravdu ve špatném stavu. Málo hráčů, materiální vybavení téměř žádné, na hřišti vůbec nic, jen jedna spadlá branka a v pokladně 241,-Kč. Za velmi krátkou dobu se podařilo vytvořit partu nadšenců, kteří si chtěli vytvořit lepší podmínky ke svému sportu a mohu říci, že se jim to skutečně dařilo.

Nebudu vypočítávat, co všechno udělali, ale zdůraznit musím, že hned po roce postoupili do vyšší třídy. Snad právě proto, že se začínalo od nuly a každá práce byla vidět, mám toto období nejraději. Bylo jistě tou první etapou, která měla směřovat k tomu, aby celý náš areál vypadal jako dnes a věřím, že do budoucna bude mít další pokračování.

Když jsme o čtyři roky později dali vale třetí třídě, rozhodli jsme se, že dosavadní kabiny nám už nevyhovují a že okolnosti nás nutí postavit kabiny nové, se vším vybavením co k tomu patří. Nebylo to lehké rozhodnutí, peněz bylo málo, dotace velmi slabé a tak k tomu, abychom mohli začít stavět, jsme museli nejdříve zbourat starou slepičárnu a získat tak stavební materiál, který nám vystačil na hrubou stavbu. Počáteční elán do stavby byl velký, snad nezůstal nikdo, kdo by se na stavbě nepodílel. První kroky byli velmi dobré, ale když s postupem času ubývalo peněz i elánu tak i pro nás bylo velmi obtížné stavbu po čtyřech letech dokončit. Slavnostní otevření kabin (1980) bylo tou nejlepší odměnou. Měli jsme starý autobus, který již dosluhoval a tak jsme stále pošilhávali po možnosti získat autobus lepší, ale jak to udělat, když peníze nebyly? V roce 1985 se nám naskytla možnost takový autobus získat. Měli jsme slíbené dotace na příští rok. Autobus byl k mání ihned. Ukázalo se, jak dobrý je celý kolektiv, udělali jsme sbírku a autobus jsme koupili za 56 000,-Kč s rizikem, zda peníze dostaneme. Nakonec vše dobře dopadlo a slíbené peníze jsme dostali. Dalo by se toho asi vypočítávat mnohem více jako je například postavení tribuny a přebudování bývalých kabin v restauraci, ale to už je doba ne příliš vzdálená a to už každý zná. Zažil jsem s kopanou tři postupy, ale bohužel také jeden sestup. O to větší je moje radost, že se tuto sezónu podařilo právě v době, kdy se oslavuje 50. výročí založení klubu, postoupit do I. B třídy.“

V roce 2003 se podařilo postoupit do I. A třídy – nejvyšší soutěž, kterou oddíl hrál. Tuto soutěž se nakonec nepodařilo udržet a v roce 2005 A mužstvo sestoupilo do I. B třídy. 2006 postup B mužstva do III. třídy Pod vedením Josefa Hrebíčka a podpory hráčů A mužstva se podařilo postoupit B mužstvu do III. třídy.

2007 byl rok změn. Tomuto roku předcházelo období, kdy se dařilo po sportovní stránce, ale v klubu bylo tak říkajíc ,,dusno“. Předchozí roky se v oddíle postupně tvořily dvě skupiny, kdy každá měla jiný názor na vedení a činnost fotbalového oddílu i sokola. Vše vyústilo k odstoupení výboru Sokola a výboru fotbalového oddílu. Jsou zvoleny nové výbory. Není to nic, čím bychom se chtěli v době oslav chlubit, ale bohužel to patří k naší historii. V létě se vrací Marcel Švejdík, dosud jediný tuchoměřický odchovanec, který to dotáhl až do I.ligy. Začíná se tvořit nový tým, který vypadá být velice silný, ovšem po solidním podzimu se postupně neprosazuje a začíná se rozpadat. Od té doby se tým prakticky tvoří a hraje o záchranu v I. B třídě až do dnešní doby. Letošní sezona dává naději, že se tým stabilizuje. V roce 2008 máme opět dorost! V tomto roce jsme měli dostatek hráčů a mohli k žákům přidat další mládežnický tým. Bohužel na pouhé 3 roky, ale v dnešní době, kdy děti sedí raději u počítače, to není špatné. Navíc dorost měl ze všech našich mužstev nejlepší výsledky, který korunovali vítězstvím v okresním přeboru v sezoně 2009/2010. V roce 2011 sestupuje B tým do 4. třídy.

V roce 2009 dochází k převodu pozemků od státu. Ačkoli se generace sokolských funkcionářů snažila pozemky na hřišti získat do vlastnictví, nikdy se to nepodařilo. To se nakonec podařilo v roce 2009. Nejdříve jsme museli odkoupit pozemek pod restaurací na hřišti, jelikož je používán ke komerčním účelům a po té podali žádost o bezúplatný převod ostatních pozemků na úřad zastupující stát ve věcích majetkoprávních. Po dlouhých tahanicích a dokazování toho a onoho a velkého přispění Miroslava Rolce, který si to při vstupu do sokola vzal za svůj úkol, se dobrá věc podařila. Dnes jsou všechny pozemky a budovy v našem areálu majetkem TJ Sokol Tuchoměřice. Rok 2009 je rokem snů! Po vyřešení vlastnictví pozemků se daří přesvědčit obecní zastupitele k vybudování víceúčelového hřiště v našem areálu. Za poslední období nového výboru TJ Sokol Tuchoměřice se podařilo vybudovat vedle víceúčelového i dětské hřiště a příjezdovou cestu k němu a v roce 2011 se konečně vystavěly nové toalety k hospůdce na hřišti.