Na hřišti Jinočan se v mládežnických kategoriích vždy muselo bojovat naplno a jinak tomu nebylo ani tento víkend. Dorostenci narazili na tým, který dobře známe ještě z okresních soutěží. V tabulce je nad námi, fotbal umí jak technicky, tak i fyzicky. Na jaře jsme doma neměli všechny kluky k dispozici a rupli jsme 1:3. Znovu se potvrdilo, že náš výkon je soustředěnější a odhodlanější, když hrajeme s lepšími týmy. Naopak máme ve zvyku se trápit s těmi, které jsou na vypadnutí.
Do zápasu jsme vletěli a měli příležitosti snad na tři utkání, ale proměňování bylo zpočátku tragické. Naštěstí kluci hrají fotbal už léta a vědí, že si dokážeme vytvořit další šance a není potřeba se hroutit. První gól vybojoval aktivním presinkem brankáře Honza Nyklas – 0:1. Do půle pak zvyšovali oba bratři Žukovové, Max i Andrej.
O přestávce jsme si řekli, že na nás soupeř vletí a nesmíme dostat rychlý gól. Domácí nás možná z vedlejší šatny slyšeli, protože do brány – jinak výborně chytajícího – Tondy Matějky doplachtil pokažený centr, který se cestou změnil v nechytatelnou střelu. Soupeř byl rázem na koni a cítil šanci s výsledkem ještě něco udělat. Klid po velkém tlaku domácích nám ale vrátil dnes skvěle hrající muž dvou, nebo možná i tří plic Max Žukov. Pátý gól pak přidalo naše šikovné křídlo Adam Vítek. V závěru jsme vystřídali, zápas v klidu dohráli a nebyl by to kapitán Vojta Keller, kdyby tam na konečných 1:6 neposlal jednu ze svých bomb z přímáku. Konec a jedeme domů!
